Kukačka

Obsahově krásně lyrické, poetické, plné jemného a inteligentního humoru i úsporně načrtnutých postav. Ústřední trojúhelník je sehraný velice uvěřitelně a chemie mezi Rusem-Finem-Laponkou funguje na jedničku. Neodmyslitelné lyrizující celky a důraz na přírodu už k ruskému pojetí potažmo k Rogožkinovi patří, podobně jako povinná sauna a skvělý naivka Ville Haapasalo. Malinkatým zádrhelem Kukušky je formální stránka, která je především v závěru dost neutříděná a díky metafyzické scéně lákání duše zpět do těla působí malinko křečovitým dojmem. Stejně tak zasazení závěrečné pointy mi do jinak velmi autentického příběhu úplně nesedělo. Pokud z větší částí působí Kukuška jako nebroušený drahokam, plný syrovosti a nesouvislých dialogů, její vyvrcholení vnáší do hry možná až trochu příliš schematický element. Přesto jsem se skvěle bavil, protože tenhle rozmarný příběh o lidech, válce a přírodě prostě oplývá jemnou poezií, která mě oslovuje. (29.01.2007)

Lehce, jako zamyšlení nad nesmyslností války, lehce úsměvné, na konci až takřka mystické, takhle přesně na mě Kukuška působila. Nejdřív jsem si myslel, že je to název hlavní ženské hrdinky, ale až v průběhu sledování jsem zjistil, že je to název pro něco úplně jiného a to zběhlého odstřelovače. Ten spolu se svým ruským nepřítelem a rodilou laponskou dívkou tvoří opravdu bizarní trojúhelník. Fakt, že každý z nich mluví úplně jiným jazykem a navzájem si vůbec nerozumí, jim rozhodně nebrání v navázání „ dodavatelsko-odběratelských“ vztahů, které hlavně hlavní hrdince změní život. Úplně se vším všudy. Ale to až úplně na konci. (24.09.2014)

zo zaciatku som sa pytal sam seba..o com to sakra moze byt??? film vsak vynikajuco a hlavne nenasilne graduje..stretnutie viacerych kultur v prostych sedliackych podmienkach...stovky genialnych monolo-dialogov, usmevne pasaze a jedna uchvatna niekolko minutova scena o navrate stratenej duše... Psolto Ivan :) (05.05.2007)

Moc dobrá práce ruského režiséra Alexandra Rogožkina. Nenucený a neuspěchaný snímek z prostředí rusko-finské války, ve kterém Rogožkin mistrně využívá zapeklité situace, kdy si tři lidé vůbec nerozumí, a dokáže z jejich vzájemného nepochopení vytěžit jak vtipné, tak i dramatické momenty. Navíc je až překvapující, že zrovna Rusové dokázali natočit takto jasně vypovídající protiválečný film. Jenom trochu škoda toho konce, dovedl jsem si představit lepší zakončení. (24.08.2014)

Jeden s alpským kvítkem na rameni, druhý s rudou hvězdou. Laponská chovatelka sobů, co neměla muže už 4 roky. Teď děkuje bohům, že jí poslali dva najednou. Všichni v jedné chatrči v liduprázdné pustině. Co na tom, že si nerozumějí ani slovo, že pro jednoho bitva skončila, druhý chce zabíjet dál. Vždyť válka je pro velké děti, dospělí dělají úplně jiné věci :-). Krásný a moudrý film. (28.06.2012)